Slovník

Cena práce jsou skutečné náklady, které zaměstnavatel reálně vynaloží na jednoho zaměstnance. Je vyšší než hrubá mzda, protože k ní zaměstnavatel ze svého připlácí povinné pojistné nad rámec mzdy (sociální a zdravotní). Souhrnně tedy zahrnuje hrubou mzdu plus odvody hrazené firmou. Hovorově se jí někdy říká celkové mzdové náklady nebo dříve superhrubá mzda.

Cestovní náhrady jsou peněžité plnění, kterým zaměstnavatel nahrazuje zaměstnanci výdaje vzniklé při pracovní cestě, tedy při výkonu práce mimo sjednané místo. Patří mezi ně stravné, jízdní výdaje (včetně náhrady za použití vlastního vozidla), náhrada za ubytování a nutné vedlejší výdaje. Nárok je zákonný (§ 151 a násl. zákoníku práce) a nelze se ho vzdát.

Čistá minimální mzda je částka, která zaměstnanci z hrubé minimální mzdy reálně zbude na účet po stržení povinných odvodů. Od hrubé minimální mzdy se odečte sociální pojištění (7,1 %), zdravotní pojištění (4,5 %) a záloha na daň snížená o slevy. Výsledná čistá částka je vyšší u zaměstnanců uplatňujících daňové zvýhodnění na děti.

Částka, kterou zaměstnanec reálně dostane na účet. Vznikne z hrubé mzdy po odečtení sociálního a zdravotního pojištění zaměstnance a zálohy na daň z příjmů po uplatnění slev. Od roku 2021 se daň počítá přímo z hrubé mzdy, nikoli ze superhrubé.

Daňové zvýhodnění na vyživované dítě je daňová úleva pro rodiny podle § 35c zákona o daních z příjmů, odstupňovaná podle pořadí dítěte (vyšší na druhé a další dítě). U dítěte se ZTP/P se zdvojnásobuje. Na rozdíl od běžné slevy může převýšit vypočtenou daň – přebytek se pak vyplatí jako daňový bonus.

Daňový bonus je částka, kterou stát vyplatí poplatníkovi, když je daňové zvýhodnění na vyživované děti vyšší než jeho vypočtená daň z příjmů. Je to rozdíl mezi zvýhodněním a daní. Nárok na výplatu bonusu má jen ten, kdo dosáhne minimálního ročního (resp. měsíčního) příjmu ze závislé nebo samostatné činnosti. Roční ani měsíční strop bonusu už neexistuje.

Průměrný hrubý denní příjem, ze kterého se počítají nemocenské dávky (nemocenská, mateřská, ošetřovné). Zjistí se jako součet vyměřovacích základů za rozhodné období (zpravidla 12 měsíců) dělený počtem započitatelných dnů; výsledek se pak upravuje redukčními hranicemi.

Dlouhodobé ošetřovné je dávka nemocenského pojištění pro toho, kdo dlouhodobě pečuje o blízkou osobu po závažném zhoršení zdraví vyžadujícím hospitalizaci. Vyplácí se ve výši 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu, nejdéle 90 kalendářních dnů. Pečující musí být nemocensky pojištěn a splnit zákonné podmínky (souhlas ošetřované osoby, potvrzení lékaře).

Dohoda o pracovní činnosti (DPČ) je dohoda mimo pracovní poměr, u níž rozsah práce nesmí v průměru přesáhnout polovinu stanovené týdenní pracovní doby, tedy zpravidla 20 hodin týdně. Od rozhodného příjmu se odvádí sociální i zdravotní pojištění a daň. Oproti DPP má nižší limit pro odvody, ale místo ročního stropu hodin se sleduje průměrný týdenní rozsah.

Dohoda o provedení práce (DPP) je dohoda mimo pracovní poměr s ročním limitem rozsahu práce 300 hodin u jednoho zaměstnavatele. Do stanoveného měsíčního limitu odměny se neodvádí sociální ani zdravotní pojištění; nad limit pojistné vzniká. Odměna se daní srážkovou nebo zálohovou daní a od roku 2024 zakládá za podmínek i nárok na dovolenou.

Dohoda o rozvázání pracovního poměru je nejjednodušší způsob ukončení zaměstnání: poměr končí dnem, na kterém se zaměstnavatel a zaměstnanec písemně dohodnou, bez výpovědní doby. Dohoda musí být písemná a každá strana dostane jedno vyhotovení. Jedinou povinnou náležitostí je den skončení; důvod není nutný, ale při organizačních důvodech ovlivňuje nárok na odstupné.

Doplatek do minima je pojistné, které se musí doplatit, když je vyměřovací základ zaměstnance v daném měsíci nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda). Počítá se jako 13,5 % z rozdílu mezi minimem a skutečným základem a zpravidla ho hradí zaměstnanec nad rámec svých standardních 4,5 %. Výjimkou jsou překážky na straně zaměstnavatele a státní pojištěnci.

Dovolená je nárok zaměstnance na placené volno k odpočinku, jehož výměra činí nejméně 4 týdny za kalendářní rok. Od roku 2021 se počítá v hodinách podle odpracované týdenní pracovní doby. Při kratším trvání poměru vzniká poměrná část; nevyčerpané dny se převádějí do dalšího roku a při skončení poměru se proplácejí náhradou mzdy.

Exekuce na mzdu (výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy) je situace, kdy zaměstnavatel jako plátce mzdy na základě exekučního příkazu strhává část výplaty a posílá ji exekutorovi nebo věřiteli. Zaměstnavatel sráží povinně od doručení příkazu. Dlužníkovi musí vždy zůstat nezabavitelná částka; ze zbytku čisté mzdy se sráží po třetinách podle typu pohledávky.

Hrubá mzda je celková odměna za práci, kterou zaměstnavatel přiznal před sražením daně z příjmů a pojistného. Skládá se ze základní (smluvní) mzdy a všech dalších složek nad ní: příplatků, prémií, odměn, osobního ohodnocení a náhrad mzdy. Je to číslo uvedené v pracovní smlouvě nebo mzdovém výměru a základ, ze kterého se počítá čistá mzda i odvody. Pojem mzda definuje § 109 zákoníku práce.

Historické období na začátku pracovní neschopnosti, za které zaměstnanci nenáležela náhrada mzdy (původně první 3 dny nemoci). Od 1. července 2019 byla karenční doba zrušena, takže náhrada mzdy náleží již od prvního dne dočasné pracovní neschopnosti.

Konkurenční doložka je písemná dohoda, kterou se zaměstnanec zavazuje, že po skončení pracovního poměru po určitou dobu (nejdéle 1 rok) nebude vykonávat činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo soutěžní povahy. Za to mu zaměstnavatel platí peněžité vyrovnání nejméně ve výši poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc závazku.

Maximální vyměřovací základ (strop) je horní hranice příjmu, ze které se v jednom kalendářním roce odvádí pojistné na sociální zabezpečení; činí 48násobek průměrné mzdy. Z příjmu nad tuto hranici se sociální pojištění neplatí – ani zaměstnanec, ani zaměstnavatel, ani OSVČ. Strop platí jen pro sociální pojištění; u zdravotního pojištění žádný maximální základ neexistuje.

Mediánová mzda je výdělek prostředního zaměstnance: přesně polovina lidí bere méně a polovina více. Na rozdíl od průměru ji netáhne nahoru menšina velmi vysokých výdělků, proto je nižší než průměrná mzda. Pro představu, kolik lidé reálně berou, je medián výstižnější ukazatel než průměr.

Minimální mzda je nejnižší přípustná odměna za práci v pracovněprávním vztahu, kterou nelze platně sjednat níže. Stanoví ji stát a vyplývá ze sdělení MPSV a nařízení vlády. Pro rok 2026 činí 22 400 Kč měsíčně a 134,40 Kč za hodinu při stanovené týdenní pracovní době 40 hodin. Odvíjí se od ní řada dalších částek v daních a odvodech.

Peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci v soukromém sektoru (na rozdíl od platu ve veřejné sféře). Sjednává se ve smlouvě, vnitřním předpisu nebo mzdovém výměru a nesmí být nižší než minimální, případně zaručená mzda.

Mzdový výměr je jednostranný písemný dokument, kterým zaměstnavatel v podnikatelské sféře určuje zaměstnanci mzdu. Podle § 113 zákoníku práce ho musí předat před začátkem výkonu práce a uvést způsob odměňování i termín a místo výplaty. Při změně výše mzdy je nutné předat nový výměr nejpozději v den účinnosti změny.

Náhrada mzdy je peněžité plnění, které zaměstnavatel vyplácí místo mzdy za dobu, kdy zaměstnanec nepracuje, ale jeho nepřítomnost je omluvená. Za čerpání dovolené náleží 100 % průměrného výdělku; u překážek v práci se výše liší podle druhu (od 60 % do 100 %, nebo jen neplacené volno). Klíčem k výpočtu je průměrný výdělek z předchozího čtvrtletí.

Náhrada mzdy při nemoci je plnění, které zaměstnavatel vyplácí místo mzdy za prvních 14 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti. Činí 60 % redukovaného průměrného hodinového výdělku a náleží za zameškané pracovní směny už od prvního dne neschopnosti (karenční doba byla zrušena). Od 15. dne přebírá výplatu stát formou nemocenské.

Naturální mzda je část mzdy poskytnutá jinak než v penězích – výrobky, výkony, prací nebo službami. Lze ji poskytnout pouze s předchozím souhlasem zaměstnance a jen v přiměřeném rozsahu (§ 119 zákoníku práce). V penězích musí zaměstnavatel vyplatit vždy alespoň minimální mzdu.

Nemocenská je peněžité plnění při dočasné pracovní neschopnosti. Prvních 14 kalendářních dnů hradí zaměstnavatel náhradu mzdy ve výši 60 % redukovaného průměrného výdělku, od 15. dne vyplácí nemocenské ČSSZ z redukovaného denního vyměřovacího základu. Neschopnost se eviduje elektronicky přes eNeschopenku.

Neplacené volno je dohodnuté uvolnění zaměstnance z práce bez nároku na mzdu; až na úzké výjimky na něj není právní nárok a zaměstnavatel je nemůže nařídit. Za dobu volna se neodvádí sociální pojištění ani daň, zdravotní pojištění však musí být uhrazeno alespoň z minima. Při poklesu základu pod minimum se provede dopočet k tíži zaměstnance.

Nezabavitelná částka (nezabavitelné minimum) je ta část čisté mzdy, kterou při exekuci nebo insolvenci nesmí dlužníkovi nikdo strhnout. Skládá se ze základní částky na povinného a příplatku za každou vyživovanou osobu; výsledný součet se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Od ledna 2026 se základní částka počítá jako 85 % ze součtu životního minima, normativního nájemného a energetického paušálu.

Nezdanitelné části základu daně jsou odpočty podle § 15 zákona o daních z příjmů, o které se snižuje základ daně ještě před výpočtem samotné daně. Patří sem zaplacené úroky z úvěru na bydlení, příspěvky na penzijko, životní pojištění a další produkty na stáří a hodnota darů. Uplatňují se za celý rok v ročním zúčtování nebo v daňovém přiznání; reálná úspora odpovídá daňové sazbě.

Nominální mzda je částka v korunách, kterou zaměstnanec skutečně vydělá a vidí na výplatní pásce. Vyjadřuje výdělek v běžných cenách, bez ohledu na to, jak se mění kupní síla peněz. Doplňkem je reálná mzda, která tutéž částku očišťuje o vliv inflace.

Odstupné je jednorázová náhrada, na kterou má zaměstnanec nárok při skončení pracovního poměru z organizačních důvodů (zrušení či přemístění zaměstnavatele, nadbytečnost) nebo ze zdravotních důvodů. Činí nejméně 1 až 3 průměrné měsíční výdělky podle délky trvání poměru a počítá se z průměrného hrubého výdělku za předchozí kalendářní čtvrtletí.

Odvody ze mzdy jsou povinné platby státu odváděné z mezd ve dvou rovinách. Část platí zaměstnanec srážkou z hrubé mzdy (sociální pojištění, zdravotní pojištění a záloha na daň), část platí zaměstnavatel ze svého nad rámec hrubé mzdy. Součet hrubé mzdy a odvodů zaměstnavatele tvoří cenu práce.

Okamžité zrušení pracovního poměru je krajní jednostranný způsob skončení zaměstnání bez výpovědní doby; poměr končí dnem doručení písemného vyhotovení druhé straně. Lze ho dát jen ze zákonem taxativně vyjmenovaných důvodů: zaměstnavatel zejména při zvlášť hrubém porušení povinností, zaměstnanec zejména při nevyplacení mzdy do 15 dnů po splatnosti nebo při ohrožení zdraví.

Ošetřovné (lidově „paragraf na dítě“ či OČR) je dávka nemocenského pojištění vyplácená ČSSZ ve výši 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu za každý den péče, a to už od prvního dne. Náleží zaměstnanci pečujícímu o nemocného člena domácnosti nebo o zdravé dítě mladší 10 let při uzavření školy či karanténě, nejdéle 9 dnů (16 dnů samoživiteli).

Otcovská (otcovská poporodní péče) je dávka nemocenského pojištění vyplácená ČSSZ po dobu 14 kalendářních dnů ve výši 70 % redukovaného denního vyměřovacího základu. Čerpá se najednou bez přerušení a nastoupit na ni je nutné do 6 týdnů od narození dítěte. Pro zaměstnance je podmínkou trvající nemocenské pojištění, u OSVČ dobrovolné pojištění alespoň 3 měsíce.

Peněžitá pomoc v mateřství (mateřská, PPM) je dávka nemocenského pojištění vyplácená ČSSZ ve výši 70 % redukovaného denního vyměřovacího základu, zpravidla po dobu 28 týdnů. Podmínkou je účast na nemocenském pojištění a alespoň 270 dnů pojištění v posledních dvou letech. Nárok mají zaměstnankyně i OSVČ s dobrovolným pojištěním, za podmínek i otec.

Práce na dálku (home office) je výkon práce mimo pracoviště zaměstnavatele, který lze konat jen na základě písemné dohody. Za náklady s ní spojené náleží zaměstnanci buď prokázané náklady, nebo paušální náhrada za každou započatou hodinu práce na dálku stanovená vyhláškou. Paušál je do své zákonné výše osvobozen od daně z příjmů i od pojistného.

Pracovní doba je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat práci nebo být na pracovišti připraven k práci podle pokynů zaměstnavatele. Stanovená týdenní pracovní doba činí zpravidla 40 hodin (u směnných provozů méně). Lze ji rozvrhnout rovnoměrně i nerovnoměrně a doplnit pružnou pracovní dobou nebo kontem pracovní doby; navazují na ni přestávky a doby odpočinku.

Pracovní smlouva je základní dokument zakládající pracovní poměr. Musí být uzavřena písemně a obsahovat tři podstatné náležitosti: druh práce, místo (místa) výkonu práce a den nástupu do práce. Bez kterékoli z nich smlouva platně nevznikne. Další podmínky (mzda, dovolená, zkušební a výpovědní doba) může pokrýt informační povinnost zaměstnavatele.

Pravidlo čtyř exekucí znamená, že má-li dlužník na mzdu nařízeny současně nejméně 4 exekuce, sráží se mu dvě třetiny zbytku čisté mzdy jako u přednostní pohledávky – a to i tehdy, jde-li jen o běžné nepřednostní dluhy. Zavedla ho novela občanského soudního řádu účinná od 1. 10. 2024. Nezabavitelná částka zůstává zachována; výjimka platí pro doložené poživatele některých důchodů.

Pojem průměrná mzda má dvě podoby. Statistická průměrná hrubá mzda je aritmetický průměr výdělků zveřejňovaný ČSÚ. Pro daně a odvody se však používá jiná, dopředu vyhlášená hodnota stanovená nařízením vlády, která určuje hranici 23% daně, maximální vyměřovací základ i minimální zálohy OSVČ. Pro výpočty je proto rozhodující tato druhá hodnota.

Pracovněprávní veličina, ze které se počítají náhrady mzdy (dovolená, překážky v práci) a další nároky. Zjišťuje se zpravidla jako průměrný hodinový výdělek z hrubé mzdy za předchozí kalendářní čtvrtletí (rozhodné období) podle § 351 a násl. zákoníku práce.

Přednostní pohledávky (například výživné, daně, pojistné na sociální a zdravotní pojištění nebo náhrada újmy na zdraví) se při srážkách ze mzdy uspokojují ze dvou třetin zbytku čisté mzdy a mají lepší pořadí, kdežto nepřednostní (běžné dluhy, pokuty) jen z jedné třetiny. Co je přednostní, určuje taxativní výčet v § 279 odst. 2 občanského soudního řádu.

Překážka v práci je zákonem uznaný důvod, proč zaměstnanec dočasně nepracuje, ačkoli by podle rozvrhu pracovat měl. Zaměstnavatel ji musí omluvit a podle situace poskytnout placené volno s náhradou mzdy, neplacené volno nebo náhradní volno. Rozlišují se překážky na straně zaměstnance (svatba, úmrtí, lékař, stěhování) a na straně zaměstnavatele.

Přesčas je práce konaná nad stanovenou týdenní pracovní dobu. Náleží za ni dosažená mzda a příplatek nejméně 25 % průměrného výdělku, nebo po dohodě náhradní volno (§ 114 zákoníku práce). Nařízený přesčas je limitován (8 hodin týdně a 150 hodin ročně); nad tento rozsah lze přesčas konat jen po dohodě se zaměstnancem.

Příplatek za noční práci náleží zaměstnanci za každou hodinu odpracovanou v noční době, tj. mezi 22. a 6. hodinou. V soukromém sektoru činí nejméně 10 % průměrného výdělku (§ 116 zákoníku práce). Počítá se z průměrného hodinového výdělku, nikoli z minimální nebo základní mzdy, a jde o zákonné minimum.

Příplatek za práci o víkendu náleží za každou hodinu odpracovanou v sobotu nebo v neděli. V soukromém sektoru činí nejméně 10 % průměrného výdělku (§ 118 zákoníku práce), ve veřejné sféře 25 % (§ 126). Od 1. 10. 2023 má na něj ze zákona nárok i zaměstnanec pracující na dohodu DPP nebo DPČ.

Za práci ve svátek náleží zaměstnanci dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu odpracované doby. Místo náhradního volna se lze dohodnout na příplatku nejméně ve výši průměrného výdělku, tedy 100 % průměrného hodinového výdělku za hodinu (§ 115 zákoníku práce). Jde o nejvyšší zákonný mzdový příplatek; primární je přitom náhradní volno.

Příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí náleží za výkon práce vystavený rizikovým faktorům (např. hluk, vibrace). V soukromém sektoru činí nejméně 10 % minimální mzdy za každý ztěžující vliv (§ 117 zákoníku práce). Náleží za každý rizikový faktor zvlášť, takže při souběhu více vlivů se jednotlivé příplatky sčítají.

Ve veřejných službách a správě povinná složka platu vedoucích zaměstnanců podle § 124 zákoníku práce; výše závisí na stupni řízení. V soukromém sektoru jde o nepovinné, dobrovolně sjednané ohodnocení řídicí odpovědnosti.

Příplatky ke mzdě jsou zákonné navýšení odměny za práci konanou ve ztížených nebo nestandardních podmínkách. Patří mezi ně příplatek za přesčas, noční práci, práci o víkendu, ve svátek a ve ztíženém pracovním prostředí. Většina se počítá z průměrného výdělku a při souběhu více titulů se příplatky sčítají.

Reálná mzda vyjadřuje skutečnou kupní sílu výdělku, tedy kolik si za nominální mzdu opravdu koupíte. Vzniká očištěním nominální mzdy o vliv inflace. Když mzda v korunách roste pomaleji než ceny, nominálně si zaměstnanec polepší, ale reálně chudne.

Zákonem stanovené limity, kterými se „zplošťuje" vyměřovací základ při výpočtu nemocenských dávek a náhrady mzdy. Vyšší příjmy se nad jednotlivými hranicemi započítávají jen částečně, takže dávka roste pomaleji než samotná mzda. Hodnoty se každoročně valorizují.

Roční zúčtování daně je souhrnný výpočet daně z příjmů ze závislé činnosti za celý uplynulý rok, který na žádost zaměstnance provádí jeho zaměstnavatel. Sečtou se příjmy, uplatní roční slevy a odpočty a porovná se skutečná daň se zálohami sraženými během roku. Výsledkem bývá přeplatek, který zaměstnavatel vrátí. Je to bezplatná náhrada daňového přiznání pro zaměstnance.

Rodičovský příspěvek je dávka státní sociální podpory vyplácená Úřadem práce, nezávislá na předchozí mzdě. Jde o jednu celkovou částku na nejmladší dítě, kterou rodič rozkládá do měsíčních splátek podle vlastní volby. Pobírá se nejdéle do 3 let věku dítěte. Na rozdíl od mateřské nezávisí na pojištění; má na něj nárok každý rodič osobně celodenně pečující o dítě.

Sleva na poplatníka je základní sleva na dani z příjmů, na kterou má nárok každý poplatník bez ohledu na výši příjmu či počet odpracovaných měsíců. Snižuje přímo vypočtenou daň (nejvýše na nulu), nikoli základ daně. U zaměstnance, který podepsal prohlášení k dani, se uplatňuje měsíčně a snižuje zálohu na daň. Vedle ní existují slevy na manžela, na invaliditu a na držitele ZTP/P.

Mzda se skládá ze základní (pevné) složky a z pohyblivých (variabilních) složek. Pohyblivé složky se dělí na zákonné příplatky (přesčas, noc, víkend, svátek, ztížené prostředí), na které vzniká nárok automaticky při splnění podmínek, a na nenárokové motivační složky (prémie, osobní ohodnocení, odměny), na které vzniká nárok teprve rozhodnutím zaměstnavatele. Součet všech složek tvoří hrubou mzdu.

Sociální pojištění (pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti) je povinný odvod, který kryje důchody, nemocenské dávky, mateřskou, ošetřovné a podporu v nezaměstnanosti. U zaměstnance platí jednu sazbu (z hrubé mzdy) a zaměstnavatel za něj druhou, vyšší. Pojistné vypočítá, srazí a odvede zaměstnavatel.

Splatnost mzdy je zákonná lhůta, do kdy musí být mzda vyplacena: nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl nárok (§ 141 zákoníku práce). Od splatnosti je třeba odlišovat konkrétní pravidelný výplatní termín, který si zaměstnavatel určuje a který bývá dřívější. Od 1. 6. 2025 se mzda standardně vyplácí bezhotovostně na účet.

Při insolvenci (oddlužení) se ze mzdy srazí stejně jako u přednostní pohledávky – dvě třetiny zbytku čisté mzdy nad nezabavitelnou částku, část nad hranicí plné srážky celá. Sraženou částku posílá zaměstnavatel insolvenčnímu správci (jedním platbou za všechny dluhy), který si z ní nejdříve odečte svou odměnu. Oddlužení dnes trvá 3 roky a končí osvobozením od zbytku dluhů.

Srážky ze mzdy jsou zákonem stanovené odebrání části výplaty, které zaměstnavatel jako plátce mzdy provádí povinně na příkaz exekutora, soudu nebo insolvenčního správce. Provádějí se z čisté mzdy a vždy musí zůstat nezabavitelná částka. Ze zbytku do hranice plné srážky se sráží jedna třetina u nepřednostní pohledávky a dvě třetiny u přednostní; nad hranicí se sráží bez omezení.

Stravenkový paušál je peněžitý příspěvek zaměstnavatele na stravování vyplácený přímo ve mzdě místo stravenky. U zaměstnance je osvobozen od daně i pojistného do zákonného denního limitu (70 % horní hranice stravného pro pracovní cestu 5–12 hodin) za odpracovanou směnu; podmínkou je odpracování alespoň 3 hodin. Část nad limit se daní a vstupuje do vyměřovacích základů.

Stravné je jedním z druhů cestovních náhrad – náhrada zvýšených výdajů na stravování při pracovní cestě. Jeho výše závisí na době trvání cesty v kalendářním dni a člení se do tří časových pásem. V podnikatelské sféře jde o zákonné minimum, ve státní sféře o rozpětí. Při bezplatně poskytnutém jídle se stravné krátí.

Historický základ daně z příjmů ze závislé činnosti platný v letech 2008–2020 – hrubá mzda navýšená o pojistné placené zaměstnavatelem (zhruba 1,34násobek hrubé mzdy). Zrušena byla k 1. lednu 2021; od té doby se daň počítá přímo z hrubé mzdy sazbami 15 % a 23 %.

Částka, ze které se počítá pojistné na sociální a zdravotní pojištění. U zaměstnance je jím zpravidla hrubá mzda (úhrn započitatelných příjmů); z ní se odvozuje pojistné zaměstnance i zaměstnavatele. Zákon stanoví minimální a maximální vyměřovací základ.

Výplatní páska je písemný doklad o měsíčním vyúčtování mzdy, který zaměstnavatel musí zaměstnanci vydat ze zákona (§ 142 zákoníku práce). Obsahuje hrubou mzdu rozepsanou na složky, odvody zaměstnance (sociální a zdravotní pojištění, zálohu na daň po slevách), případné srážky a nakonec čistou mzdu k výplatě.

Výpověď je jednostranné písemné jednání, jímž zaměstnanec nebo zaměstnavatel ukončuje pracovní poměr i bez souhlasu druhé strany. Musí mít písemnou formu a být doručena, jinak se k ní nepřihlíží. Zaměstnanec může dát výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez něj, zaměstnavatel jen z důvodů taxativně uvedených v zákoníku práce. Po doručení běží výpovědní doba.

Výpovědní doba je období mezi doručením výpovědi a skončením pracovního poměru. Činí nejméně 2 měsíce a musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance. Od 1. června 2025 začíná běžet již dnem doručení výpovědi a končí dnem, který se číslem shoduje se dnem doručení. U vybraných výpovědních důvodů na straně zaměstnavatele se zkracuje na 1 měsíc.

Zahraniční stravné je náhrada zvýšených výdajů na stravování při pracovní cestě mimo území ČR. Stanoví se jako základní sazba v cizí měně pro každý stát zvlášť (vyhláškou Ministerstva financí), nikoli v korunách. Výše závisí na době strávené v zahraničí: do 12 hodin třetina sazby, nad 12 do 18 hodin dvě třetiny a nad 18 hodin celá sazba.

Záloha na daň je měsíční platba daně z příjmů ze závislé činnosti, kterou ze mzdy sráží a finančnímu úřadu odvádí zaměstnavatel. Není to konečná daň – po skončení roku se zálohy vyúčtují proti skutečné daňové povinnosti v ročním zúčtování nebo v přiznání. Počítá se sazbou 15 % (a 23 % nad měsíční hranici); u zaměstnance s podepsaným prohlášením se snižuje o měsíční slevy.

Zaručená mzda byla nejnižší úroveň odměny odstupňovaná podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce. V soukromém sektoru (odměňování mzdou) byla zrušena od 1. 1. 2025 – zaměstnavatelé zde hlídají už jen minimální mzdu. Ve veřejné a státní sféře (odměňování platem) zůstává obdobný institut zaručeného platu, rozdělený do 4 skupin prací.

Zdravotní pojištění je povinný odvod na veřejné zdravotní pojištění ve výši 13,5 % vyměřovacího základu. Jednu třetinu (4,5 %) sráží zaměstnavatel zaměstnanci ze mzdy, zbývající dvě třetiny (9 %) platí zaměstnavatel ze svého nad rámec hrubé mzdy. Celé pojistné odvádí pojišťovně zaměstnavatel jednou platbou. Maximální vyměřovací základ zde neexistuje.

Zkušební doba je sjednané období na začátku pracovního poměru, během kterého může kterákoli strana poměr kdykoli zrušit písemně, z jakéhokoli důvodu nebo bez důvodu. Musí být sjednána písemně nejpozději v den nástupu. Maximálně trvá 4 měsíce u řadového a 8 měsíců u vedoucího zaměstnance; nově ji lze dohodou i prodloužit v rámci zákonného maxima.