Pracovní doba 2026: rozvržení, pružná doba, konto, přestávky

Ve zkratce: Stanovená týdenní pracovní doba činí v roce 2026 40 hodin týdně (§ 79 zákoníku práce); u dvousměnného provozu 38,75 hodiny a u vícesměnného, nepřetržitého nebo vymezeného podzemního provozu 37,5 hodiny. Délka jedné směny obvykle nesmí přesáhnout 12 hodin (§ 83); zvláštní § 83a umožňuje za přísných podmínek až 24 hodin některým zdravotníkům. Zaměstnavatel musí poskytnout přestávku na jídlo a oddech nejméně 30 minut nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce (§ 88), nepřetržitý denní odpočinek alespoň 11 hodin za 24 hodin (§ 90) a nepřetržitý odpočinek v týdnu zpravidla alespoň 35 hodin (24 hodin bezprostředně navazujících na 11 hodin denního odpočinku; § 92). Pracovní dobu lze rozvrhnout rovnoměrně i nerovnoměrně a doplnit ji o pružnou pracovní dobu (§ 85) nebo konto pracovní doby (§ 86 a § 87).

Pracovní doba je jedním z mála institutů zákoníku práce, který se dotýká úplně každého zaměstnance bez ohledu na obor. Tento návod vysvětluje, kolik hodin smíte odpracovat, jak zaměstnavatel rozvrhuje směny, čím se liší pružná pracovní doba od konta pracovní doby a na jaké přestávky a odpočinek máte ze zákona nárok. Všechna pravidla vycházejí z části čtvrté zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (§ 78 až § 100).

Co je pracovní doba a co se do ní počítá?

Pracovní doba je podle § 78 odst. 1 písm. a) zákoníku práce doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Opakem je doba odpočinku, kterou zákon definuje prostě jako dobu, která není pracovní dobou.

Z této definice plyne několik praktických důsledků:

• Přestávka na jídlo a oddech se do pracovní doby nezapočítává (§ 88 odst. 4). Pokud máte osmihodinovou směnu a půlhodinovou přestávku, strávíte na pracovišti 8,5 hodiny. U práce, kterou nelze přerušit, se však přiměřená doba na jídlo a oddech do pracovní doby počítá.
• Bezpečnostní přestávka podle zvláštních předpisů (například u řidičů nebo u práce s velkou zátěží) se naopak do pracovní doby započítává. Připadne-li na ni přestávka na jídlo, započítá se podle § 89 i tato přestávka.
• Cesta do práce a z práce není pracovní dobou. Pracovní cesta a doba strávená na ní se posuzuje podle zvláštních pravidel.

S pracovní dobou souvisí i pojem směna – část týdenní pracovní doby, kterou je zaměstnanec povinen odpracovat na základě předem stanoveného rozvrhu směn. Podle počtu směn během dne rozlišujeme jednosměnný, dvousměnný, vícesměnný a nepřetržitý pracovní režim, což má přímý vliv na délku stanovené týdenní pracovní doby.

Kolik hodin činí stanovená týdenní pracovní doba v roce 2026?

Délka stanovené týdenní pracovní doby je upravena v § 79 zákoníku práce. Základní délka je 40 hodin týdně, u některých režimů je ale ze zákona kratší.

Důležité je, že tyto zkrácené délky platí automaticky ze zákona – zaměstnanec ve vícesměnném provozu má nárok na 37,5hodinový plný týden, aniž by si o cokoli žádal. U mladistvých platí zvláštní meze podle § 79a; souhrnná týdenní doba u více zaměstnavatelů se sčítá.

Od stanovené týdenní pracovní doby je třeba odlišit kratší pracovní dobu (§ 80). Tu lze sjednat pod rozsah stanovený v § 79 jen na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (typicky zkrácený úvazek). Mzda pak zaměstnanci náleží jen v poměrné výši odpovídající kratší pracovní době.

Jak zaměstnavatel rozvrhuje pracovní dobu?

Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určuje začátek a konec směn (§ 81). Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Zaměstnavatel přitom musí přihlédnout k tomu, aby rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce.

Klíčové je pravidlo o délce směny: podle § 83 nesmí délka jedné směny přesáhnout 12 hodin. Výjimkou jsou jen zvláštní případy (například určití zdravotničtí pracovníci), kde lze za přísných podmínek sjednat delší směnu.

Zákon rozeznává dva základní způsoby rozvržení pracovní doby:

Rovnoměrné rozvržení pracovní doby

Při rovnoměrném rozvržení zaměstnavatel rozvrhuje pracovní dobu na jednotlivé týdny tak, aby délka směny odpovídala stanovené týdenní pracovní době, tedy aby zaměstnanec odpracoval v každém týdnu zhruba stejný počet hodin (například 5 × 8 hodin). Drobné odchylky mezi jednotlivými dny jsou možné, podstatné je vyrovnání na úrovni týdne.

Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby

Při nerovnoměrném rozvržení může v jednotlivých týdnech délka pracovní doby kolísat – jeden týden zaměstnanec odpracuje více hodin, jiný méně. Průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas však nesmí přesáhnout stanovenou, případně sjednanou kratší pracovní dobu, ve vyrovnávacím období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích (§ 78 odst. 1 písm. m). Povinnost přidělovat zaměstnanci v pracovním poměru práci v rozsahu jeho pracovní doby podle § 34b tím není dotčena.

V obou případech platí, že zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejpozději 2 týdny předem (u konta pracovní doby 1 týden předem), pokud se se zaměstnancem nedohodne na jiné lhůtě (§ 84).

Jak funguje pružná pracovní doba (§ 85)?

Pružné rozvržení pracovní doby umožňuje zaměstnanci sám si volit začátek, případně i konec pracovní doby v jednotlivých dnech. Je upraveno v § 85 zákoníku práce a v praxi patří mezi nejoblíbenější režimy v kancelářích a IT.

Pružná pracovní doba se skládá ze dvou částí:

• Základní pracovní doba – časový úsek, kdy je zaměstnanec povinen být na pracovišti. Tu určuje zaměstnavatel (například 9:00 až 14:00).
• Volitelná pracovní doba – časové úseky na začátku a na konci dne, v jejichž rámci si zaměstnanec sám volí příchod a odchod (například mezi 6:00 a 9:00 ráno a mezi 14:00 a 19:00 odpoledne).

Při pružné pracovní době nesmí celková délka směny přesáhnout 12 hodin (§ 85 ve spojení s § 83). Průměrná týdenní pracovní doba musí být naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, nejvýše však ve 26 týdnech po sobě jdoucích; jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích (§ 85 ve spojení s § 78 odst. 1 písm. m). Čtyřtýdenní vyrovnávací období, které dříve platilo, bylo zrušeno a od roku 2026 už neplatí.

Pružná pracovní doba se neuplatní v některých situacích, kdy je třeba pevný čas – například při pracovní cestě, při nutnosti zajištění naléhavého pracovního úkolu ve směně nebo při překážkách v práci. Pro tyto případy musí zaměstnavatel předem určit rozvržení směn, které se použije namísto pružného režimu (§ 85 odst. 5 a 6).

Souvislost s odměňováním a překážkami popisuje samostatný návod o překážkách v práci.

Co je konto pracovní doby (§ 86 a § 87)?

Konto pracovní doby je nejpružnější způsob rozvržení pracovní doby. Umožňuje zaměstnavateli přidělovat zaměstnanci práci podle aktuální potřeby – v období vysoké poptávky více hodin, v období útlumu méně –, zatímco mzda zůstává po celou dobu stabilní. Konto je upraveno v § 86 a § 87 zákoníku práce.

Kdo může konto zavést a na jak dlouho

Konto pracovní doby smí zavést jen kolektivní smlouva, nebo vnitřní předpis u zaměstnavatele, u něhož nepůsobí odborová organizace (§ 86 odst. 1). Nelze ho tedy sjednat jen ústní domluvou nebo v samotné pracovní smlouvě. Podle § 86 odst. 2 se neuplatní u zaměstnavatelů odměňujících platem, vymezených v § 109 odst. 3.

Vyrovnávací období konta činí nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích; jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích (§ 86 odst. 3).

Stálá mzda a účty pracovní doby

Hlavní výhodou konta pro zaměstnance je stálá mzda: za každý měsíc vyrovnávacího období mu přísluší mzda nejméně ve výši 80 % jeho průměrného výdělku, a to bez ohledu na to, kolik směn skutečně odpracoval. Na konci vyrovnávacího období se rozdíly vyrovnají podle skutečně odpracované doby.

Zaměstnavatel je při uplatnění konta povinen vést dva účty (§ 87):

• účet pracovní doby zaměstnance – eviduje stanovenou týdenní pracovní dobu, rozvrh na jednotlivé dny a skutečně odpracovanou dobu,
• účet mzdy zaměstnance – eviduje stálou mzdu a dosaženou mzdu za skutečně odpracovanou dobu.

S rozvrhem směn musí být zaměstnanec seznámen nejméně 1 týden předem, pokud se nedohodnou jinak (§ 84). Práce přesčas se v kontu posuzuje specificky: je-li to sjednáno v kolektivní smlouvě s vyrovnávacím obdobím nejvýše 52 týdnů, lze přesčas odpracovaný v kontu v rozsahu nejvýše 120 hodin započítat do pracovní doby v bezprostředně následujícím vyrovnávacím období (§ 86 odst. 4). Uplatní-li zaměstnavatel tento přenos přesčasu, zvyšuje se minimální stálá mzda z 80 % na nejméně 85 % průměrného výdělku zaměstnance.

Může si pracovní dobu rozvrhovat sám zaměstnanec?

Ano. Od 1. ledna 2025 zákoník práce výslovně upravuje rozvržení pracovní doby zaměstnancem (samorozvrhování) v § 87a. Na základě písemné dohody se zaměstnavatelem si zaměstnanec sám rozvrhuje pracovní dobu podle pravidel sjednaných v této dohodě, a to bez ohledu na to, z jakého místa práci vykonává (hodí se proto i pro práci na dálku).

Pokud se sjedná nerovnoměrné rozvržení, musí být průměrná týdenní pracovní doba zaměstnance v pracovním poměru naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, nejdéle však ve 26 týdnech; kolektivní smlouva může období prodloužit nejvýše na 52 týdnů (§ 87a odst. 2 písm. b) ve spojení s § 78 odst. 1 písm. m). Dohodu o samorozvrhování může každá strana kdykoli písemně vypovědět i bez udání důvodu; výpovědní doba činí 15 dní a běží ode dne doručení, pokud si strany nesjednaly jinou, pro obě stejnou délku.

Na jaké přestávky máte v práci nárok?

Přestávky a doba odpočinku jsou samostatnou kapitolou pracovní doby a často se na ně zapomíná. Tady jsou klíčová zákonná minima pro rok 2026.

Přestávka na jídlo a oddech (§ 88)

Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci do 18 let nejdéle po 4,5 hodinách. Přestávku lze rozdělit do několika částí, alespoň jedna z nich musí činit nejméně 15 minut. Přestávka se nesmí poskytovat na začátku a na konci pracovní doby a nezapočítává se do pracovní doby. U nepřerušitelné práce se poskytuje přiměřená doba na jídlo a oddech, která se do pracovní doby započítává; mladistvým musí být vždy poskytnuta řádná přestávka.

Nepřetržitý odpočinek mezi směnami (§ 90)

Zaměstnanec musí mít nepřetržitý denní odpočinek alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích (mladistvý alespoň 12 hodin; mladší 15 let či bez ukončené povinné školní docházky alespoň 14 hodin). V taxativně vymezených provozech jej lze dospělému zaměstnanci zkrátit až na 8 hodin, pokud se následující odpočinek prodlouží o dobu zkrácení (§ 90 odst. 2). Při odvracení havárie nebo jiné mimořádné události lze za stejné kompenzace výjimečně zkrátit na 6 hodin (§ 90 odst. 3). § 90a řeší zvláštní rozložení náhrady zkráceného odpočinku u sezonních prací v zemědělství; nejde o obecný základ zkrácení.

Nepřetržitý odpočinek v týdnu (§ 92)

Zaměstnavatel musí dospělému zaměstnanci v týdnu poskytnout nepřetržitý odpočinek alespoň 24 hodin bezprostředně navazujících na nejméně 11 hodin denního odpočinku, tedy zpravidla 35 hodin celkem. U mladistvých je tento odpočinek alespoň 48 hodin. Za podmínek § 92 odst. 4 lze odpočinek dospělého zkrátit až na 24 hodin; zkrácenou část denního odpočinku je třeba připojit k následujícímu týdennímu odpočinku tak, aby za dva týdny činil součet alespoň 70 hodin. Zemědělství a zdravotnictví mají zvláštní delší vyrovnávací období podle § 92 odst. 5 a 6.

Modelový příklad: nerovnoměrné rozvržení v praxi

Paní Nováková pracuje v provozu s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou a stanovenou týdenní pracovní dobou 40 hodin. Zaměstnavatel zvolil vyrovnávací období 12 týdnů.

• V sezóně odpracuje 6 týdnů po 48 hodinách (6 × 48 = 288 hodin).
• Mimo sezónu odpracuje 6 týdnů po 32 hodinách (6 × 32 = 192 hodin).
• Celkem za 12 týdnů: 288 + 192 = 480 hodin.
• Průměr: 480 ÷ 12 = 40 hodin týdně, tedy přesně stanovená týdenní pracovní doba.

Protože je průměr ve vyrovnávacím období naplněn, nejde o práci přesčas – ani v týdnech, kdy paní Nováková odpracovala 48 hodin. Práce nad rámec rozvrhu nebo nad rámec naplnění stanovené týdenní doby ve vyrovnávacím období už by se posuzovala jako práce přesčas s nárokem na příplatek nebo náhradní volno.

Časté chyby a omyly

• Záměna přestávky na jídlo a bezpečnostní přestávky. Přestávka na jídlo a oddech (§ 88) se do pracovní doby nepočítá, bezpečnostní přestávka podle zvláštních předpisů ano. Nejde o totéž.
• Domněnka, že delší týden je automaticky přesčas. Při nerovnoměrném rozvržení nebo v kontu pracovní doby není rozhodující jeden týden, ale naplnění průměru ve vyrovnávacím období.
• Konto pracovní doby zavedené „jen domluvou“. Konto lze zavést pouze kolektivní smlouvou, nebo vnitřním předpisem (kde nepůsobí odbory). Ústní dohoda nestačí.
• Opomenutí 12hodinového limitu směny. Běžný režim rozvržení (ani pružná doba, ani konto) neumožňuje směnu delší než 12 hodin (§ 83); až 24hodinovou směnu u vymezených zdravotníků dovoluje jen zvláštní § 83a za přísných podmínek.
• Krácení odpočinku mezi směnami bez kompenzace. Odpočinek lze ve vymezených případech zkrátit na 8 hodin jen tehdy, je-li následující odpočinek o stejnou dobu prodloužen (§ 90 odst. 2); zvláštní úpravu pro sezónní práce v zemědělství obsahuje § 90a.

Shrnutí

Stanovená týdenní pracovní doba v roce 2026 činí 40 hodin, u dvousměnného provozu 38,75 hodiny a u vícesměnného, nepřetržitého a vymezeného podzemního provozu 37,5 hodiny. Běžná směna smí trvat nejvýše 12 hodin; § 83a připouští zvláštní 24hodinové směny některých zdravotníků. Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel rovnoměrně nebo nerovnoměrně s vyrovnávacím obdobím nejvýše 26 (kolektivní smlouvou 52) týdnů. Pružnost přidávají pružná pracovní doba (§ 85), konto pracovní doby se stálou mzdou nejméně 80 % průměrného výdělku (§ 86 a § 87) a od roku 2025 samorozvrhování zaměstnancem (§ 87a). Dospělí zaměstnanci mají v běžném režimu přestávku na jídlo nejméně 30 minut nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce, denní odpočinek alespoň 11 hodin a týdenní odpočinek zpravidla 35 hodin; pro mladistvé a nepřerušitelné práce platí zvláštní pravidla.

Často kladené otázky

Kolik hodin je stanovená týdenní pracovní doba v roce 2026?

Základní stanovená týdenní pracovní doba činí 40 hodin týdně (§ 79 zákoníku práce). U dvousměnného provozu je to 38,75 hodiny a u vícesměnného, nepřetržitého nebo podzemního provozu 37,5 hodiny týdně. Tyto kratší doby platí automaticky ze zákona a představují pro daný režim plný pracovní úvazek.

Jaký je rozdíl mezi pružnou pracovní dobou a kontem pracovní doby?

Pružná pracovní doba (§ 85) dává zaměstnanci volnost ve volbě začátku a konce směny v rámci volitelné pracovní doby, přičemž celkový rozsah práce zůstává stejný. Konto pracovní doby (§ 86 a § 87) naopak umožňuje zaměstnavateli přidělovat práci podle aktuální potřeby v rozsahu, který se mění týden od týdne, zatímco zaměstnanec dostává stálou mzdu nejméně ve výši 80 % průměrného výdělku. Konto lze navíc zavést jen kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem.

Jak dlouho může trvat jedna směna?

Délka směny nesmí podle § 83 zákoníku práce zpravidla přesáhnout 12 hodin. Tento limit platí pro běžné způsoby rozvržení pracovní doby včetně pružné doby a konta. § 83a umožňuje až 24hodinovou směnu jen vymezeným zdravotníkům za zvláštních podmínek.

Musí zaměstnavatel oznámit rozvrh směn předem?

Ano. Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejpozději 2 týdny předem; u konta pracovní doby 1 týden předem (§ 84). Lhůtu lze se zaměstnancem dohodou zkrátit.

Započítává se přestávka na oběd do pracovní doby?

Ne. Přestávka na jídlo a oddech podle § 88 zákoníku práce se do pracovní doby nezapočítává. Pokud máte osmihodinovou směnu a 30minutovou přestávku, strávíte na pracovišti celkem 8,5 hodiny. Naopak bezpečnostní přestávka podle zvláštních předpisů se do pracovní doby započítává.

Kolik hodin odpočinku musím mít mezi dvěma směnami?

Mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny máte nárok na nepřetržitý odpočinek alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích (§ 90). Zaměstnancům starším 18 let lze tento odpočinek za stanovených podmínek zkrátit až na 8 hodin, pokud je následující odpočinek o dobu zkrácení prodloužen.